neděle 30. října 2016

Akicon z domácího tepla a nepohody (2016)

Někteří z vás si název mého reportu již úspěšně přeložili a vyložili, zbytku náleží krátké osvětlení. Letošní Akicon jsme ani já ani Ely nemohli navštívit osobně, neboť jsem domů zatáhl jakousi potentní bakterii, která se nejdřív pokusila pozřít mandle mně a při první příležitosti začala sprostě napadat i moji skoro družku. Na festivalu jsme tedy byli přítomni pouze virtuálně, ale ani to nás v žádném případě nezastaví, reporty na program budou! Byť jen na ten z hlavního sálu. Takže si uděláme nejdříve takový náhled do přednášek a následně se krátce podíváme, jak jsme si užili… v chatu.
Je to každopádně fakt škoda, protože více než měsíc před akcí jsme s Ely strávili u tvorby titulků k Lupinovi, Potemajo a Midori no hibi. Šperkovali jsme, dolaďovali a tříbili, až jsme si nakonec ani ten volný vstup užít nemohli. Prostě výstavní příklad pechu…
Oficiální propagační materiály letošního ročníku

Přednášející třeste se, Velký bratr vás vidí

Po zapnutí streamu na nás již čekal Grek a jeho exkurze do Architektury japonského školství. Z názvu jsem původně očekával strukturaci japonského školského systému, kterého jsem se ve druhé polovině přednášky dočkal také, ovšem všeobecně byl výstup věnován opravdu do slova a do písmene architektonickým řešením školních budov v seriálech i v reálném světě. Co do kvality projevu nelze Grekovi klasicky nic vytknout, stejně tak drtivá většina podávaných informací byla zajímavá a obohacující. V jednu chvíli však prezentoval obecenstvu ne zrovna pravdivé informace. Konkrétně byla řeč o počátcích školství v západním smyslu, kdy se mnoho japonských rodin muselo rozhodovat, zdali svoje ratolesti poslat do školy, nebo jestli si je mají nechat doma, aby jim měl kdo pomoci obdělat pole. Pro nedostatek žáků se často stávalo, že dělení tříd a ročníků bylo tehdy velice provizorní, takže se najednou v jedné skupině mohly octnout děti různých věkových kategorií a stupně vzdělání. Grek pak chybně dedukoval, že právě kvůli této problematické situaci se vyvinul v komunitě dozajista známý koncept vztahů mezi senpaiem a kóhaiem. Myšlenka zajímavá, avšak naprosto zavádějící. Takzvané vertikální členění společnosti, s nímž je úzce spojena i úcta ke služebně staršímu, totiž vychází z čínského konfucianismu, který je jedním ze základních kamenů japonské společnosti už od 6. století. Vychází z něj nutnost úcty a poslušnosti nejen vůči nadřízeným, ale také starším kolegům. Kromě toho z obsahového hlediska nemohu vytknout nic, ještě si snad mohu jako vždy rýpnout za použití anglické transkripce v České republice. Tentokráte mohu navíc i vyvrátit Grekův argument pro její použití, tedy že česká transkripce se nedá použít při vyhledávání na Googlu. Zíza potvrdila, že při zadání české transkripce si to vyhledávač přežvýká a danou věc to najde i tak. Šach!
EDIT: Tak jsme to ještě se Zízou testovali a ta česká nemá tedy úplně 100% úspěšnost, ovšem to je pouze o důvod víc, proč ji minimálně v našich končinách používat víc, neboť pak si na ni Google postupně "zvykne" úplně. Takže stejně šach!

O dvě hodiny později jsme jakožto vůdčí členové animefestí překladatelské sekce naladili Christofův Rok s Animefestem, abychom se také dozvěděli něco málo o tom, jak se ten con organizuje! Nu, ale žerty stranou. Řečené informace můžeme potvrdit, byť se nám upřímně nezamlouvá řešení všeho na poslední chvíli, i když z toho Christof s nonšalantností sobě vlastní dělá pomalu ctnost. My na druhou stranu máme spánek a svoje nervy rádi!

Na následující přednášku od Angie, Lekce japonské angličtiny, jsem se původně velice těšil, nakonec se z toho však vyklubala taková středně nudná vysokoškolská přednáška s občasnou hlasovou performancí. Informace až na detaily správné, ovšem ze své podstaty vesměs nezajímavé a popisné. Osobně si ani nedokáži představit, jak by člověk mohl ozvláštnit výuku fungování japonského fonetického systému a jeho aplikaci na jiné jazyky tak, aby žákům či obecenstvu po té hodině v hlavě utkvělo něco víc než pár náhodných slovíček. Na jednu stranu je to celkem škoda, na tu druhou jsem rád, protože takhle po světě běhá mnohem více potenciálních zájemců o výuku japonštiny. Takže kromě nějakých kiksů typu „Čech se řekne čeko“ to byla taková normální školní, jak se říká, „nalejvárna“. Na akci tohoto typu bych ji osobně asi úplně nezařazoval, ale neurazí.

Co se týče následujícího programu v Toyotomiho podání, odkazuji vás raději na svou ženu Ely, ta jeho výstup vystihla velice vkusně a výstižně. Za sebe mohu jen zdůraznit, že tvorba přednášky čistě jenom s pomocí Wikipedie bez předchozího hlubšího zájmu o dané téma není zrovna to pravé ořechové.

Další přednáška, kterou jsem plně vnímal, se konala až následující den v sobotu. Jednalo se o Lusi a její Japonce a deštníky. Pro začátek se musím přiznat, že upřímně nedokáži rozpoznat, zdali se jednalo o hrané přehánění pro podtržení historické posedlosti, kterou Japonci evidentně pro deštníky pociťovali, či se s tím Lusi plně ztotožňuje. Možná tohle hrotím až moc, avšak jsem poněkud háklivý na to, když se Japonci mermomocí snaží ve všech směrech působit jako unikátní lidská rasa s unikátními rysy mluvící unikátním jazykem oplývající unikátní kulturou. Ano, ještě generace japonských babiček a dědečků o tom byla díky státní propagandě část svého života bytostně přesvědčena a do dneška se to nepovedlo úplně vymýtit. Toliko k mému dilematu. Kromě toho zase k podávaným informacím nemám až na detaily více či méně co vytknout. Konkrétně mě rozhořčilo překřtění obživlin, tedy cukumogami, na jakési „cukumonogami“ a poté zjednodušený výklad tohoto druhu strašidel všeobecně, což však už pramení spíše z mého extenzivního zájmu o dané téma a běžného posluchače příliš neovlivní.

Lusi ještě chvíli zůstanu, akorát k ní přihodím ještě Sykyho, protože teď bude řeč o Protlakshow. Tentokrát se tato první otaku talkshow nesla v poněkud rozpačitém duchu. Na jednu stranu měla skvělé momenty v podání Trojhlavé saně, a to nejen v podobě rozhovoru, ale především následného požádání o ruku v přímém přenosu. Žádajícím byl D-fox, žádaná byla yarche a všechno dobře dopadlo! Doslova mezihra v podobě Trpaslíkova Poupátka neurazila, ovšem dle mého názoru se jednalo o záležitost přinejlepším úsměvnou. Tak nějak to zachránil následující host Lygast, který to po pomalejším začátku nakonec přece jenom rozjel. Na stranu druhou za sebe bohům žel nemohu říct, že by se mi trefili do noty úplně na 100 %. Ale co já vím, třeba hned příště předvedou 200% výkon!

Hned poté následoval hintzu se svým výstupem Srsly, komunito? WTF?!, na nějž jsme se z celého programu těšili asi nejvíc. Tedy nevím, jestli to bylo tím vysokým očekáváním nebo hintzuovou novou metodou pokládání otázek v podobě Sli.do, ale jeho přednáška ve výsledku vyzněla tak nějak do ztracena. Z jeho strany to byl sled zdánlivě nesouvisejících zajímavostí z lidské psychologie a historek nejen ze zahraničních conů. To je minimálně to jediné, na co si vzpomínám, neboť nám na začátku dal za úkol, ať na výše zmiňovaný web píšeme otázky, na něž na konci přednášky odpoví, a následně jim dáváme palce nahoru. Tím mistrně odvedl pozornost od toho, co se nám snaží sdělit, a já si nejsem jistý, zdali to byl úplně nejlepší krok. Nenechte se zmást, historky a informace byly opravdu zajímavé, poučné a vtipné, chybělo mi však něco, co by to všechno nějak smysluplně drželo pohromadě. Akorát si myslím, že bez toho odvádění pozornosti otázkami to mohlo dopadnout mnohem lépe. Podobný systém by se hodil spíše k přednáškám jednoduššího rázu.
Z hintzuova průzkumu vyplynulo, že tvořím 13 % osazenstva velkého sálu!
A stejně jak jsem Akicon začal, jsem ho také zakončil. Přesněji řečeno s Grekem a jeho dlouho očekávaným pojednáním Vliv anime na růst pšenice. Již jsme pomalu přestali doufat, avšak nakonec byly naše tužby vyslyšeny! A jak se toho Grek nakonec zhostil? Na jasnou jedničku, přesně definoval základní „veličiny“ a všechny známé i neznámé, provedl podrobnou analýzu, zvážil všechna pro i proti a nabídl nám všem uspokojivou odpověď na otázku, jež nás tak dlouho sužovala. Ale vážně, Grek tuto výzvu pojal akademicky a opravdu si dal práci s kvalitním výzkumem, z něhož vyvodil nejeden vtipný závěr. Stručně řečeno skvělá tečka za letošním Akiconem.

Chatové války a jiné povídky

Nelekejte se, nejedná se o žádné ozbrojené konflikty mezi chataři, nýbrž o narážku na jeden z našich memů, které jsme společně s ElyZízouRatmanem vytvářeli v chatu u streamu. „Vytvořil“ ho hned první den již výše zmiňovaný Toyotomi v rámci své přednášky, když začal rozebírat opiové války. Pokud jste byli u ženy na blogu, tak už víte, proč zrovna opium, pro zbytek jen ve stručnosti prozradím, že na nás přednášející pravděpodobně v důsledku únavy a celkové nepřipravenosti výstupu působil, jako by trochu toho opia sám požil. A tak se zrodil „opiový meme“! Tento úvod nechť slouží mimo jiné k navození atmosféry, v jaké se chatovací místnost celé tři dny nesla.

Zde bych měl pouze dvě příhody, které stojí za zmínku. Vzhledem k tomu, že se letos streamovalo na Twitchi, čas od času k nám zavítali zmatení cizinci, kteří se byvše zvyklí na let’s playe tázali, co se to tam promítá a co je to sakra za jazyk. Tu Ratman neotálel a v angličtině nově příchozímu hbitě oznámil, že to jest zpěvný jazyk slovanského kmene, jehož rituály se odehrávají v dřepu a v posvátném rouchu zvaném teplákovka. Nato jsem já nezapomněl tyto základní informace doplnit o důležité obětní rituály slovanského lidu pro Černoboga s jeho bratrem Bělobogem… Cizinec se po tomto prostém představení naší krásné kultury již neozval. Znovu mimochodem zdůrazňuji jistý sarkastický a jaksi… internetový podtón našich hovorů a poznámek.

Nu, a nakonec si dáme trošku toho dramatu. Možná tedy spíš tragikomedie, v jejíž hlavní roli figuruje vypečený Janud. Zatímco probíhala pěvecká soutěž Ajdoru a my skupinově a pravděpodobně až moc upřímně, nikoliv však vulgárně komentovali výkony některých soutěžících, přicválal jako rytíř na bílém koni a v intencích všech pravopisných pravidel pravil: „Kabelko nechel bi jsy se trosycku uklydnyt?“ Těžko říct, zdali mě chtěl takto prvoplánově vyprovokovat k nějaké sprosté odpovědi nebo jako mnoho svých vrstevníků prostě a jednoduše svůj mateřský jazyk neovládá. Každopádně jsme ho však všichni taktně ignorovali a pokračovali ve své konverzaci dál. No, a několik minut na to jsem z ničeho nic jen já jediný dostal 600vteřinový ban, načež jsem neotálel a šel se s jistým tušením optat devyxe, kdo že to zrovna moderuje ten Twitch. Trefa do černého, byl to opravdu Janud, který opilý mocí sáhl tentokráte pod moderátorským účtem po banovacím tlačítku. V pohodě, každý někdy uděláme nějaký kiks, jen mi není tak úplně jasné, proč mě nejdřív šel neúspěšně provokovat sám za sebe, když hned pár chvil na to se zase skryl pod roušku anonymity. Možná se to ještě dozvíme a možná pravda již navěky zůstane pohřbena v hlubinách internetového oceánu. Kdo ví…

Každopádně tak jsme si letos v rámci možností užili Akicon. Nezbývá než doufat, že to příští rok bude s naším zdravím lepší a my si ho budeme moci užít naživo a ne jen zpoza obrazovek našich počítačů.

3 komentáře:

  1. >pravděpodobně až moc upřímně, nikoliv však vulgárně komentovali výkony některých soutěžících
    :^)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ty jsi snad, Doktore, sledoval ten stream? Pokud ano, jmenuj, prosím, libovolný vulgarismus. :^)

      Vymazat
    2. Nah, že ses obešel bez vulgarismů ti věřím ale vím jak to vypadá když něco "upřímně komentuješ" :D

      Vymazat

Odebírej emailem

Pravidelní čtenáři